Léto

19. srpna 2017 v 21:12 | K. |  Útěky od dospělýho života
A pak poznáš něco naprosto novýho, to, co ti asi vždycky chybělo. Čtení z pohledů a obejmutí na nevyřčený přání.


Trávim odpoledne u ní na gauči, popíjim kafe a sleduju její pohled, v kterym vidim naprostou oddanost. A je to sakra krásný..
Večer se vracim prosluněnym K******* zpátky k němu, v létě to místo umí bejt obzvášť kouzelný. Lidi na trávě v parku popíjí víno, sluníčko zapadá za obzor a já se cejtim prázdná.Otevírám byt a je to tu zas. Na to aby se člověk cítil sám, vůbec sám bejt nemusí. On sedí na gauči, jako já před dvěma hodinama, odpaluje jedno brko za druhym a já se na něj dívám s pohledem naprostý ztracenosti a nicotnosti. Proč? Hledám nouzový východy, ale všechny jsou zamčený a klíče nenávratně ztracený.

Pak mi píše ona.. Jak mě má ráda, jak o mě hlavně nechce přijít... A já si asi moc dobře uvědomuju, že je jenom moje hračka. Moc milá, hezká, roztomilá, ale furt jenom hračka, která mě po čase přestane bavit. Omluvím se jí, že takhle žít nemůžu, že mě ty dva životy ničej. Ona bude smutná, smutná z toho, že za to může ona, smutná z toho, že o mně přijde.

Nebo ne? Přestavim ji rodičům. Přestavim se světu..

Čau, jsem Karolína a líbej se mi holky.?
Čau, jsem Karolína a ráda lámu lidem srdce.?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zelená zelená | Web | 7. října 2017 v 17:02 | Reagovat

nikomu jí nepředstavuj. a nebo jo, vezmi jí za ruku a představ jí všem. tak jako tak, na tohle budeš vzpomínat, až ti bude šedesát, tak to udělej tak, aby ses při tom vzpomínání musela chtěnechtě usmívat...

2 lovitka lovitka | Včera v 22:11 | Reagovat

Ahaha, miluju fakt, že jsem na tebe narazila zrovna ve své současné situaci :D Ach jo. Průsery dospělých životů, fakt že jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama