Průsery dospělejch životů

13. března 2017 v 20:37 | K. |  Útěky od dospělýho života
A vlastně hrozně moc sníš o tom, že zas tak trochu budeš na dně. Trochu tý prázdnoty, která už se ti tak dlouho vyhejbá.. Ač jí cejtíš. Úplně všude. Krouží okolo a čeká. Doufá, že bude moct zavalit a sežrat celej svět.


Chceš zas milovat. Slepě. Ne zodpovědně. Chceš utíkat z postelí kluků, který znáš jeden večer, protože jsi zodpovědný děvče/ děvka. Ale ve skutečnosti dva roky usínáš po boku toho samýho a trochu nevíš. Není ta prázdnota najednou ještě větší?

Hledám nějakej bod pro kterej žiju.. Jasný nějaká motivace v inženýrskym titulu by tu byla, nevím ale, jestli je něco takovýho natolik silný, aby to překonalo to celkový zhnusení z budoucnosti. Pořídím si dvě děti, domek na předměstí a jedno místo sekretářky k tomu, bude to, to štěstí na který všichni čekáme?

A přitom chci tak strašně moc. Cestovat, poznávat, žít. Místo toho koloběh škola, práce, nuda doma.. Furt dokola. Stereotypní prototyp úžasného života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Víla Víla | Web | 14. března 2017 v 17:41 | Reagovat

Úplně.
Až na to, že titul mám, takže motivaci nemám už vůbec žádnou.
A tohle je ta pitomá dospělost, na kterou jsem se tak dlouho těšila...

2 zelená zelená | Web | 8. srpna 2017 v 14:01 | Reagovat

léčebna fak it. přečti si. nebo spíš prolistuj. jakože ty knížky osobního rozvoje nesnášim, ale tohle je tak přirozený a elementární, že to fakt funguje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama