Prosinec 2015

šťastný a veselý

29. prosince 2015 v 23:08 | K.
A už zase..
Nejsem si jistá, jestli na to mám. Na to být s tebou. Na to být bez tebe. Můj svět není. To jediný, co ještě existuje, jsi jen ty. I přes všechny překážky, mý občasný výkyvy nálad a hádky, který uměle vyvolávám, i když se k nim zřídkakdy jen přiblížíme. Nemůžu.

Dýchat, snít, brečet.

Na nočním stolku mám tvojí fotku a tak kurva moc se bojim toho okamžiku, kdy ji budu muset schovat. Tý chvíle, kdy všechno v mym pokoji budeš jen ty. A já budu muset žít bez tebe. Co potom?

Má strach z bolesti, víš?
A ještě ke všemu.. my dva. Dvě absolutně rozdílný komety, který se ve svým opileckym rauši potkali kdesi nad Zemí a rozhodli se chvíli nechat unášet gravitací. To ale nikdy nemůže trvat věčně, jednoho dne, jeden z nás shoří v atmosféře a zbude z něj jenom trocha hvězdnýho prachu, kterej snad bude připomínat dávnou zářivost. A druhej z nás, říkejme mu třeba Ty, poletí dál, potká ještě stovky komet, který shořej v atmosférách tisíce kilometrů zvdálenejch planet. Ale nikdy si nevzpomeneš. Ani na jednu hvězdu, který jsi změnil život.


Nemám co psát, nemám co říct, žiju ve strachu, kterej mě trhá na kousíčky..