Říjen 2015

Život

7. října 2015 v 19:50 | K.
V životě potkáš hrozný množství lidí, který tě zklamou.. Bude jich tak moc, že už nebudeš chtít věřit, že by mohl existovat někdo, kdo tě nepotopí.

Jednoho dne budeš ležet v posteli, třást se a bát se nadechnout. Řekneš, že ho miluješ. Což hrozně bolí, uvědomíš si tím, že bez nej nejsi nic. Na světě není nic, co by znamenalo víc. A ty, jo ty, jsi ten kdo otevřel svý srdce, už vždycky budeš ten zranitelnější, ten co to odnese. Už nikdy nebudeš chtít žít.

Ale co..
Už jsem to říct musela, ukázat tu obrovskou díru, kterou v nim nitru zaplnil a jednoho dne z ní udělá ještě větší, možná tak velkou, že už tam bude navěky. Pořád stejně obrovská a prázdná. Temná a kurva bolavá. Já nebudu vědět, jak bejt, jak dejchat, jak...

Až ten den přijde.. Zbláznim se, přísahám.
Jenom prostě tak nějak doufám, že to nikdy neskončí. Že budem žít navždy.. šťastý, možná každej s někym jinym, ale s tím vědomím, že tu pro sebe vždy budem.

Nikdy jsem v nikoho neměla tak velkou důvěru, nikdy jsem nikomu nevyprávěla, jak jsem měla. Nikdy jsem nikomu něřekla, že ho miluju. Protože.. to je to nejvíc. Nemůžeš tím jenom tak plýtvat. Můžeš si to myslet, ale vyslovit to, to je něco jiného. Až teď.

..přemejšlim jak je láska pomíjivá.. někdo s kym spíš a potom ho ani nepozdravíš. Toho se v životě nejvíc bojim.
Omrzení a absolutního ztracení tý daný osoby, která pro tebe znamenela celej svět.