Prosinec 2014

šesnáctý

19. prosince 2014 v 21:00 | K. |  Výkřiky do tmy
Začínám si nový kapitoly svého života, protože můžu.


Nechávám je všechny slintat nad mojí fotkou, i když bych nejradši umřela v náručí toho jednoho. Pojďme spolu spát. Pojďme se potkávat na ulicích a dělat jakože se neznáme (Praha je malá). Pojďme to dělat, jenom protože můžeme. Zlom mi srce, nech mě zmrznout. Zabij mě a potom mě třeba rozprodej po kousíčkách, nechám se, znovu. Padám.. To totiž umím nejlíp na světě.

jinak, kdo tam nebyl, tak je lůzr