Listopad 2014

patnáctý

26. listopadu 2014 v 17:31 | K. |  Výkřiky do tmy
Bolest žeber z usínání na tvrdý podlaze. Bolest rukou z tisíce popsaných stránek. Bolest srdce z milionu nevyřčených slov.
Odevzdávám svý pocity k veřejný likvidaci. Prodám je za pár posledních nádechů, aby srdce zběsile nebilo naprázdno.
Nerozhodnost v každym kroku, kterej mě provází. Chci to nechat zmizet. Chci být tvou obětí. Připoutej mě a už nikdy nepouštěj. Nevšímej si mě, kopej do mý prázdný duše. Jen prosím, nikdy nebuď můj, ztratil bys kouzlo.

Každou noc vnitřní boje- Odi et amo. Ze spánku křičím tvoje jméno, nebo jeho? Kdo ví. Výkřiky schovávám za polštáře, z kterých se v tu ránu, k ránu, stávají kameny. Trápí mě svědomí, čemu říkám láska.. Aktu, či pocitu- citu, tu a tam.


Jsou to kecy, chci tvojí duši, abych si mohla hrát.