První z řádky strachů

1. listopadu 2013 v 22:23 | K.
Bojím se ztráty něčeho, co jsem ještě ani nezískala. Bojím se štěstí, protože umí zmizet stejně tak rychle, jako přijít. Vytratit se bez jakéhokoliv náznaku blízkého konce. Bez víry na nekonečno.
Nechci zklamat sebe, ani nikoho jiného. Jsem sobec, co si to nalhávám, nechci ublížit hlavně sobě. Myslím jen na něj a přitom na svůj prospěch z celé věci. Mám strach ze svých zaváhání, z toho, že nejsem schopná obhájit si svůj názor, jeho. I když není můj.
Nějak nemám slova, jen ležím v posteli a doufám, že se mé sny vyplní. Doufám..


Mám pocit, že bych byla poprvé v životě schopná za něco bojovat, nevím však, jestli to má skutečně cenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mina Mina | 1. listopadu 2013 v 23:32 | Reagovat

určitě to má cenu, nad tim nemá cenu přemýšlet. :)
a to s tim strachem..budu citovat Morrisona-jeden z mých naprosto nejoblíbenějších citátů vůbec:
Vydej se napospas svému nejhlubšímu strachu, potom nemá strach žádnou moc a ten strach ze svobody se scvrkne a zmizí. Budeš volný.

2 Mina Mina | 1. listopadu 2013 v 23:34 | Reagovat

Nojo, tak musí se nechat, že těch ''naprosto nejoblíbenějších citátů vůbec'' je u mě nespočetně mnoho..Ale něco na tom prostě je, a tak nějak mě to vždycky nakoplo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama