nic.

26. května 2013 v 21:33 | K. |  Žvásty všedních dnů
Nejsem to, čím jsem vždy byla. Neztrácím své ideály, raději je měním, abych ztrátě předešla. Neválčím, přesto prohrávám. Nikdo to neví, není nikdo, kdo by o tom vědět měl. Není nic a to mě ničí. Všechno se dá změnit, jen ne zrovna teď, když to tak moc potřebuju. Zas ten fuck the rules feeling. Všechno hodit za hlavu a jen si užívat.
Uzavírám se čím dál tím víc do sebe a brečím jen tak ve vlaku. Přišla jsem na to, že si stejně nikdo nevšimne. Přílišná anonymita, ale přesto až ukrutná neintimita.
Stávám se další ze stáda. Utíkám tomu, ve snech..
Potřebovala bych napsat jen --- a každý by v tu chvíli věděl, co potřebuju (čímž se dostávám k tomu, že po strašně dlouhý době vím, co potřebuju).


Mizíme v nekonečných prostorách vesmíru. Bloudíme v odlehlých částech opuštěného snu. Ztrácíme se sami sobě ve stovkách nepodstatných slov. Nepadá mě, že svět je pouhá iluze, každej ji vidí jinak, pro někoho některé věci zůstanou navždy skryté, někomu se vidění ztrácí postupně. Nikdo však nevidí vše. Věřím, že jsi mě ztratil, že se otočilo slunce a ty mě teď díky dopadu světla prostě jen nevidíš.. Jsem jen stín (jsem jen vzpomínkou?). Bojím se odcizení. Bojím se, že jednoho dne svět zmizí, ale čím víc se bojím, tím víc si uvědomuju, že svět je zkurvenej, víš.. Ubližujeme si navzájem a naschvál. Svět umírá a bere sebou všechny dobrý duše. Jednoho dne zůstaneme sami .. jen ty a já v prostoru mezi vesmírem a srdcem. Někde hluboko, bez fantazie, bez citů. Vem si mě, vytáhni mě na hladinu, užij si poslední nádech, protože výdech už nikdy nepřijde.
Čtu Orwela a poslouchám Bowieho, chtěla bych někdy potkat někoho, kdo v tu samou dobu bude dělat to samé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zebra Zebra | Web | 1. června 2013 v 10:18 | Reagovat

mhmm, asi ne ve stejnou dobu ale Kerouac a Bowie, co jedu posledních pár dnů, není takovej rozdíl! :D)) Téže mě dosti bavíš:)supr suprsupr.

2 Mina Mina | 19. října 2013 v 22:50 | Reagovat

No, já ted poslouchám Bowieha, ale nic nečtu. Teda píšu, to je podobný, ne?:) Hele, ze všech blogů, na který jsem kdy klikla a prohlídla jak nejlíp to šlo(přehánim), tak je ten tvůj uplně úplně nejlepčejší :).Hrozně bych chtěla poznat někoho takovýho jako jsi ty. Jsi z Prahy? kdyžtak mi napiš na maila (wilmas@email.cz) a můj blog si prosimtě radši ani nečti, fakt ne!
p.s-ta písnička je Life on Mars, dneska ji poslouchám už potřetí..Jindy jsem Bowieho nepolouchala, ale dneska jsem si řekla, že bych asi měla začít, je strašna super a famozni, jako ty!

3 K. K. | E-mail | Web | 27. října 2013 v 11:21 | Reagovat

[2]: Díky, ale jsou tisíce lepších blogů. Každopádně z lidmi z blogu se běžně nescházím, ani když už je celkem dobře znám, krom náhodného setkání v metru... Což ovšem neznamená, že bych nebyla ochotná udělat výjimku, akorát se trochu bojím toho, že osobním setkáním se poněkud vytratí to kouzlo anonymity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama