Pan Nedočkavý

14. dubna 2013 v 21:39 | K. |  tttéma..
Mlátila jsem do tvých dveří jako posedlá, i když jsem věděla, že už se nikdy nepodívám dovnitř. Začínaly se na nich objevovat malé krvavé skvrny od mých rukou. Chvíli jsem se na ně dívala a poté jsem se sesunula na zem a začala plakat, slzy se nadaly zastavit. Vím, slíbila jsme ti, že budu silná, ale věř mi, nešlo to. Podívala jsem se na své ruce, které byly celé pokryté krví. Myslím na to, cos mi kdysi říkával, tvoje sny a všechny tvé obavy. Bál jsi se světa, toho jak se mění a ty s tím nemůžeš nic dělat. Jednoho dne si s tím přestal, začal si se semnou bavit jen o věcech, které zajímali mě, nikdy už jsme o té doby neřešili tebe. Nevěděla jsem, co přesně se stalo, a i když jsi mi to poté vysvětlil, stále nevím proč. Proč jsi mě opustil.


Popravdě, nejhorší byl asi první půl rok bez tebe, kdy jsem nevěděla, co dělat, byl jsi jediný člověk, který mi rozuměl, kterému jsem mohla říct cokoliv bez toho, aby mě soudil. Nikdy ti mé názory nepřišly hloupé, přestože tvé byly úplně jiné. I když už jsou to od té doby, co jsi odešel tři roky, stále jsem nenašla nikoho, kdo by mi tě alespoň trochu připomínal. Nikdo takový už totiž není. Byl jsi plný protikladů, které tě roztrhaly na kusy, jako zuřící psy.
Chybí mi tvé strachy z toho, jak je všechno pomíjivé. Jak strašně moc spěcháme a potom chceme všechno zpět. Propadl jsi svému strachu a on tě dočista pohltil. Přestal jsi bojovat a utopil ses v nekonečné bolesti, která tě naučila přestat vyčnívat z davu.
"Nemůžu se dočkat, víš.. Buď silná, neplač!"
Ten den ti bylo osmnáct. Každý den tě potkávám, dívám se ti do tváře, pozoruji tvůj úsměv, ale vím, že už tam nejsi. Opustil jsi toho člověka bez jediné stopy, nezanechal jsi žádnou zprávu a doufal jsi, že si toho nikdo nevšimne. Ten člověk je dospělí, dětství už se mu nikdy nevrátí.. Ty už se nikdy nevrátíš.
Jednou to čeká i mě. Bojím se, ale už není nikdo, komu to říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 22:56 | Reagovat

Za důležité osoby se jen těžko hledá náhrada.
Touha po nesplnitelném, člověka ubíjí. Věřím, že ji lze ovládnout. Otázkou je, zda to Ty vůbec chceš, nechat minulost minulostí a hnout se vpřed.

2 Adel Snow Adel Snow | Web | 15. dubna 2013 v 0:51 | Reagovat

Krásně napsané. A tak nějak úplně tomu rozumím.

3 Emma Emma | Web | 23. dubna 2013 v 14:23 | Reagovat

Mám trochu chuť si jít podřezat žíly:D Ale to je asi to hlavním rozdmýchat textem emoce:) Líbí se mi, že každý v tom může vidět to svoje, a přesto se to zdá tak osobní...

4 creative-picture creative-picture | Web | 26. dubna 2013 v 20:48 | Reagovat

Já se bojím, ale hezky napsané! :)

5 Teresa Teresa | Web | 28. dubna 2013 v 13:42 | Reagovat

Tak trochu nemám slov..
Úžasně napsaný..

6 K. K. | Web | 28. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

[2]:[4]:[5]: Děkuju, vážně si pochvaly vážím.
[3]: Právě, to je úplně nejlepší, když v textu nejdeš něco, co tebe samotnou zasáhne.. tak se snažím :D Popravdě, když jsem to psala, tak  první a druhý odstavec původně vůbec neměly patřit do jednoho článku.

7 Aurelia Aurelia | Web | 16. května 2013 v 23:03 | Reagovat

Moc silný příběh, hezky napsané.
A děkuji za komentář u mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama