nenávidím své články

11. února 2013 v 23:24 | K. |  Žvásty všedních dnů
Potom co jsem svým vysoce sofistikovaným a vševědoucím spolužákům z gymplu převyprávěla děj knížky, kterou jsem právě četla jako: (ehh) "prvně spal (spal, spal jí!) se svojí sestrou matkou a potom zabil otce, mezitím dva týpci stačili otočit kámen a zařídit aby z nebe spadlo pár tun ryb, ale bylo to dobrý," jsem na jejich žebříčku inteligence klesla ještě o 28 příček níž, takže už jen dvě a budu oficiálně nejblbější. Tak jasně, mohla jsem si hrát na chytrou a přehnaně filozofickou a začít vykládat o tom, že už si starý Sofoklés (byl to on, že jo? A nebo prostě Homér.) věděl, že svému osudu nikdy neutečeš, ba naopak vím více se Oidipus snaží tím častěji se svou matkou šuk.. spí. Ale říkat to pořád dokola je vážně nuda, navíc by to potom nikdo nečetl, protože, řekněme si narovinu, všichni vědí, jak je Oddyseia tlustá. Ne, dělám si prdel a musím si přečíst něco od Kafky.


Možná bych měla přestat předstírat to, že za to, že stále neumím počítat sinus, cosinus, a dalších tisíc nesmyslů končících na -nus může moje kalkulačka. Protože mi všichni rodinní příslušníci neustále kupují nové a říkají, že ta pani, co jim to prodala, říkala, že s tím to normálně běžně počítá (a proto je z ní prodavačka (a mám taky pocit, že je to ta samá, co mámě prodala osadníky z kataru s tim, že je to strašně jednoduchá a zábavná hra..)) že, že, že, že… Podle mě se to líp čte, když pořád používám ty samý slova, ne?

Nebyl jste náhodou někdo v Rudolfinu na Motýlím efektu? (?) (bože, serou mě otazníky v názvu, nikdy nevím, jak mám položit otázku)
Nechávala jsem si na vlasy padat sníh a připadala si jako ve snu.. Z Vodičkovy nebylo vidět na koně a všichni se mohli zbláznit z toho, že jim to zničí účes. Bože, směju se Vám a stále nechápu důvod.. Vlastně totiž víte, co chcete. Já nemám ani tušení, občas mám pocit, že všechno trvá strašně dlouho, ale přitom mě ubíjí pocit, že celej život jednou skončí a vím, že to bude dřív, než se na to stihnu připravit. No dobře, to zní moc morbidně, chtěla jsem říct, že nic není věčný, zvlášť ne pocity (jenom moje nikdy nekončící zalíbení v Mr.Té je prostě nekonečný, marný..). Musím se naučit psát články za jeden den, potom to zní takhle příšerně neaktuálně. Každopádně, ona mi každý den volá a říká mi, co bych měla dělat. Myslí to dobře, protože já vážně nevím. Zase jsem ta nejhorší na světě a nejsem schopná se postarat ani o sebe, ani o starý rozbitý koště, natož pak o něco co skutečně žije. Takže ano, nejradši bych se na to vykašlala, na ty zkurvený pocity, na tu touhu dokázat, že to dokážu. . On zase každý den pozdě v noci přijde domů a vyčte mi, co všechno dělám blbě, a že mu všechno dávám za vinu, přitom on je ten jediný, kdo za nic nemůže. On je totiž pan nejvícdokonalý a nikdo na něj nemáme, jednou přijde a všechny zachrání, vojáky v Iráku, lidi umírající na rakovinu, feťáky a politiky.. Jenom já pořád nebudu hodna toho, abych stála za zmínku. Ale jednou to všechno zmizí, roztaje.

článek na hovno, fotka ještě horší, znáš to ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamila Kamila | 11. února 2013 v 23:39 | Reagovat

Ahoj,
pomůžeš mi prosím? Stačí kliknout na odkaz, toť vše. Moc děkuji!!

http://www.erlink.cz/klik/V2NfcAI=

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama