Únor 2013

osmý

12. února 2013 v 23:04 | K. |  Výkřiky do tmy
ty noci, kdy je země pokrytá sněhem a nebe vypadá, jako by z něj ztékaly krvavé slzy. Chci být zase ztracená, protože jen ztráta mi dá naději k poznání mých slabin a vířu k vyléčení
nic, kurva, nic! šílím v posteli, bez jediného pohybu, chci být tvou panenkou i obětí. Chci být tvou nebo jeho, nebo ničí

nenávidím své články

11. února 2013 v 23:24 | K. |  Žvásty všedních dnů
Potom co jsem svým vysoce sofistikovaným a vševědoucím spolužákům z gymplu převyprávěla děj knížky, kterou jsem právě četla jako: (ehh) "prvně spal (spal, spal jí!) se svojí sestrou matkou a potom zabil otce, mezitím dva týpci stačili otočit kámen a zařídit aby z nebe spadlo pár tun ryb, ale bylo to dobrý," jsem na jejich žebříčku inteligence klesla ještě o 28 příček níž, takže už jen dvě a budu oficiálně nejblbější. Tak jasně, mohla jsem si hrát na chytrou a přehnaně filozofickou a začít vykládat o tom, že už si starý Sofoklés (byl to on, že jo? A nebo prostě Homér.) věděl, že svému osudu nikdy neutečeš, ba naopak vím více se Oidipus snaží tím častěji se svou matkou šuk.. spí. Ale říkat to pořád dokola je vážně nuda, navíc by to potom nikdo nečetl, protože, řekněme si narovinu, všichni vědí, jak je Oddyseia tlustá. Ne, dělám si prdel a musím si přečíst něco od Kafky.