Jsem kdo jsem

15. září 2012 v 23:24 | K. |  tttéma..
Řekněte nějakou vaší charakteristickou vlastnost, ukažte nám nějakou vaší charakteristickou věc.. Pochvalte se za něco, co jste dnes udělal. Řekněte nám něco o své rodině, nám můžete věřit. Oblíbené jídlo, pití, barva? Domácí mazlíček? Bratr? Sestra? Jméno matky? Otce? Oblíbené místo? Kuřák? První sex?
6.4.2010
Všechny tyhle kecy už mi nehorázně lezly krkem. Vždycky mě sice zajímala psychologie, ale jen do té doby, než jsem se dostal sem. Sem, do téhle pokusné klece a než jsem se stal jen další laboratorní krysou. Vlastně jsem to tak nikdy nechtěl, nechápal jsem a stále nechápu věci, co se poslední dobou dějí. Neustále se opakující cykly čehosi, pořád to samé s tím rozdílem, že jednou je mi fajn a jednou se cítím fakt mizerně. Ne, vážně nechápu jaký má tohle smysl. Přiznávám, jsem narušený, jsem vadný, jsem trapný a mohl bych být i tak sebevědomý a napsat, jsem, jaký jsem. Ale proč?


Víte lidský mozek je úžasná věc.. Víme o ní asi tolik, jako o vzniku Země. Takže neprostý hovno..Bang!
10.4.2010
Přemýšlel jsem o nějakém smyslu života. Hledal jsem ho, měl jsem pocit, že naprosto všude. Jasně, vždycky byly nějaký ty světlejší okamžiky, kdy jsem si říkal, že je to kurva dobrý. Ale všechno končí a s každým koncem se smysl mýho života nějak vzdaloval v nekonečnu, za nějakou nepřekročitelnou propastí. Vlastně my tahle forma sebereflexe neskutečně vyhovuje. Ano opravdu strašně rád si takhle povídám sám se sebou. Smířit se sám se sebou- asi je to to nejtěžší, co člověka z životě potká. Já už to zkouším pěkně dlouho a možná jsem i na dobré cestě, jak říká Pavel.

Pavel: můj vůdce, moje opora, můj nejlepší kamarád. Můžu mu věřit, nebo bych aspoň měl. Vím, že je všechno úplně jinak, než se na první pohled zná. Vím, že tohle není normální léčebna. A taky vím, že Pavel ví, že já nejsem normální sebevrah, jestli vůbec můžu tvrdit, že nějaký sebevrah někdy normální byl. Všechno je relativní, třeba je páchat sebevraždy normální, možná jsou ostatní lidé vadní. Ale na to abych o něčem takovým mohl nahlas mluvit, se až příliš miluju. Jo, i sebevrah o sebe občas řekne něco hezkého. Možná proto si mě vybrali. Ale zpět k Pavlovi, Pavel je divnej, nadává na sobě nic znát, což není normální, každý má emoce. On ne. Jsem s ním 20 hodin denně a nikdy jsem nepocítil ani trochu citu, jasně, nemá ke mně žádné závazky, jsem pro něj jen další NĚKDO/ nic.
16.4.2010
Jsem zvláštní, to v žádném případě nepopírám. Mám vlastní názory, ale neříkám, že na vše. Nejsem tolik vzdělaný, abych mohl poučovat lidi, což ovšem neznamená, že bych jim nemohl být nápomocný. Nemám potřebu ze sebe dělat něco, co nejsem. Miluju lidi, miluju to, když můžu poslouchat lidské osudy. Žít jejich radost a strasti, aspoň na chvíli. Neznamená to ovšem, že bych neměl rád svůj život, miluju svůj život a asi proto jsem se před pár měsíci pokusil o sebevraždu, teď už vím, že to byl nesmysl, ale neznamená to, že se o to někdy nepokusím znovu. Vím, tohle není zrovna to, co bych měl do tohohle deníku psát. Měl bych sem psát o tom, jak strašně svůj život miluju a jak moc ho chci žit, ale proč?

Tak co nám dnes povíte? Jak se máte? Cítíte si už lépe?

Spousty nic neříkajících otázek. Proč to chcete vědět? Proč vás zajímá můj život? Je naprosto nudný, nezajímá ani mě samotného. Nevím, co by na něm mělo být zajímavého. Chcete zjistit jaký jsme a co mě vedlo k tomu, co jsem udělal. To chápu, ale k čemu vám to bude. Poznáte mě. Pochopíte pár věcí, ale nespasí to ani mě ani vás, tak proč se snažit?

Povězte nám něco o sobě, cokoliv!

Dobře, jsme David. Je mi čtyři a dvacet, student vysoké školy, teda teď už ne, ale studoval jsem, myslím, že i docela úspěšně. Mám mladší sestru, a psa, jmenuje se Bob, ten pes. Mám rád hudbu, hraji už od malička na klavír, jako dítěti mi to připadalo naprosto zbytečné, když ostatní létali na hřištích, já seděl doma a přehrával. Potom už ty děti po hřištích nelítaly, já nepřehrával, oni seděli v hospodách a já jezdil po soutěžích. Jasně naši byli šťastní, ale já si čím dál tím víc připadal sám, po nocích jsem pořád jenom hrál a skládal. Bylo to to jediný, co jsem měl. Byl to můj život ale zároveň i smrt. Jednou v noci jsem hrál strašně dlouho, bylo to to nejlepší, co jsem kdy zahrál. Skladba, s kterou se vyhrávají světové soutěže, skladba, co se zapíše do historie.. Ale já už na to neměl, vstal jsem od klavíru a zlámal si všechny prsty na jedné ruce. Myslel jsem, že to tak bude lepší. Myslel jsem, že život není špatnej, měl jsem jenom pocit, že ho žiju špatně. Ale ne, nepomohlo to, cítil jsem se ještě hůř, ale ten pocit bolesti mě neskutečně posiloval.

Takže, abych to shrnul, charakteristická věc je asi hudba, pokud se tedy dá nazvat věcí, jestli ne, tak je to tedy charakteristické vlastnost. Má rodina? Matka se s otcem rozvedla hned poté, co jsem si poprvé vědomě něco udělal, říkal, že je to jenom jeho chyba.. Jak už jsem říkal, mám sestru, mladší, silnější. Studuje práva. Oblíbené místo je Berlín, i když je to také místo, které nejvíce nesnáším. Miluji sushi a víno. A ano, jsem rozhodnutý prostřelit si hlavu hned jak se odsud dostanu.
Stačí vám to k tomu abyste si mě charakterizovali a zaškatulkovali?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Semi Lee Semi Lee | Web | 16. září 2012 v 1:12 | Reagovat

páni. překvapení ? Ne. Obdiv...podle mě si silnější než se zdá, než si myslíš.

2 boruvkova-podruhe boruvkova-podruhe | Web | 16. září 2012 v 8:28 | Reagovat

Jsi hodně (hodně hodně hodně) zajímavá osobnost, v dobrým slova smyslu. Tak nějak mám pocit že znám člověka, jako jsi ty.
Hodně síly :)

3 Triss Triss | Web | 16. září 2012 v 8:55 | Reagovat

Pěkný článek

KOUKNĚTE SE PROSÍM http://literaty-world.blogspot.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama