Černočerná tma

20. srpna 2012 v 0:50 | K. |  tttéma..
Černá.. Vlastně to vůbec nechci nějak okecávat, nemám, co napsat. Chci jen říct, že tohle mě prostě tak nějak napadlo, nevím, jestli to stojí za to, to zveřejnit. Ale zas na druhou stranu je to můj blog a každýmu může bejt úplně jedno, co tady píšu.

Nikdy jsem nikomu nevěřila, ale hledala jsem víru a našla jsem jí v tobě. Potřebovala jsem prostor pro útěk. A ty ses stal mou oporou. Žádný v dobry a ve zlym, bylo to jenom teď a tady. Bez nějakech citů, to si řekl hned na začátku, ale co si čekal? Co jsme čekala já?

"Jsi mrcha, prvotřídní mrcha, která naprosto vždycky ví, co dělá a čeho chce dosáhnout a nikdy nic nikomu nedá zadarmo."

Vzpomínáš si na to, když jsem seděli na zemi před zavřeným obchodákem a zrovna okolo náš prošla skupinka ještě víc opilých týpků, než jsme byli my? Šli asi ze stejný akce jako mi, chtěl si tam pogovat, a místo toho si mě objímal, později si přiznal, že to byl ten nejlepší koncert, co si zažil, zvláštní. Zapálil sis cigaretu, políbils mě a zeptal ses mě, jestli tady. Nebyla jsem schopná soudně přemýšlet, jenom jsem ti řekla, že tady ne. V tu chvíli ses beze slova zvednul a chytil mě za ruku. Ušli jsme sotva dvacet metrů a narazili jsme na malá dvířka vedoucí do skladu toho obchoďáku, byly otevřené. Všude okolo nás se válely prázdné krabice. Byla tam černočerná tma, světlu lampy, která stála na protějším chodníku, bránil velký reklamní billboard. Neváhal si, zatáhl si mě tam, opřel o zeď a začal si mě líbat. Líbal si mě tak dlouho, jako nikdy předtím. Začal ses mě dotýkat, prý už si to nemohl vydržet, jenom se na mě dívat. Mohla bejt tak deset nad nulou a ty si mě začal svlékat. Bylo to zvláštní, vůbec mi nebyla zima, vlastně jsem nad tím přemýšlela strašně dlouho. Tak strašně dlouho, že jsem naprosto přestala vnímat to, co děláme. Z mého přemýšlení mě probudil až prudký náraz zády na zeď, rozhlédla jsem se kolem sebe a zahlédla postaršího pána, co nás potají zpoza rohu pozoroval, v tu chvíli jsem tě chtěla zastavit, ale ty si mě neposlouchal, vlastě ti bylo úplně jedno, co jsem ti říkala, pokračoval si ve své cestě do ráje.. Ale ve chvíli, kdy už nás ten pán asi několik minut pozoroval a dokonce měl i tu drzost přijít blíž už jsem prostě nemohla, odstrčila jsem tě, zapla jsem si kalhoty, ze země sebrala tričko a chtěla jsem jít. Chytl si mě a řekl mi, že chceš ještě pokračovat. Vůbec jsem s tebou nemluvila a šla jsem rychlým krokem k východu. Pustil si mou ruku a oba dva jsme vyšli z těch malých vrátek, podívali jsme se na pána, který nám asi celou dobu dělal společnost, sedli si na nejbližší obrubník a kouřili jednu za druhou. Bez nějakýho uvažováni. Zeptal ses mě, jestli tě ještě dneska dodělám a potom už bylo naprostý ticho.

V tu chvíli jsem cítila, že bez citu aspoň z mý strany to prostě nepůjde. Protože kdybych k tobě vážně nic necítila, připadala bych si jako nějaká děvka, co si to s každym druhym rozdá někde na ulici. Vlastně si tak asi i připadám, proto tohle píšu-.. Chovala jsem se jako naprostej idiot. Po nějakam čase, když se na to zpětně podívala, uvědomila jsem si, jakou kravinu jsem udělala. Popravdě, sice jsem byla mrcha, ale s tebou jsem nikdy nevěděla, co dělám. Bylo mi z toho zle. Rozhodla jsme se všechno změnit.

Má černá duše v ten okamžik umřela, a i když si můžete myslet, že bych měla být štastná, nejsem. Umřela část mě, část, kterou jsem tolik milovala. Ale i tak jsme ochotná být jiná, čistá. Nemám už na ty nikdy nekončící výčitky, žít si svoje je sice strašně fajn, ale jenom do tý doby než ta tvoje černá duše zčerná natolik, že se začne rozpadat..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta holka z mailu, co neví, jak se pojmenovat v komentáři Ta holka z mailu, co neví, jak se pojmenovat v komentáři | Web | 23. srpna 2012 v 11:37 | Reagovat

Úplně vim, jak se cítíš. Asi víš proč, viz naše konverzace. Já vim, že u mě to není až takhle, ale...
Prostě jsme pro ně jen další "zářez". Na jednu stranu je to strašný, když si to pak uvědomíš. Ale v tu chvíli se cítíš jak královna, protože má NĚKDO zájem, po nějaký době. A jen to, že ten zájem cítim ze mě dělá strašnou mrchu. Nechápu svoje chování zpětně.
Možná buď ráda, že to skončilo teď, takhle. Možná je to lepší, neý s tim pokračovat. A cítit se pak ještě hůř.
Snad to dává smysl.

2 S. S. | Web | 5. září 2012 v 21:18 | Reagovat

jo, to znám, přesně

nejhorší je, že když si uvědomim, co jsem dělala za sračky, tak mi zárověň dojde, že až zase příště někdo něco bude chtít, tak se nechám..
jsem hrozná, nesnášim se za to)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama