Nemůžu bez tebe žít tati..

24. května 2012 v 22:00 | K. |  tttéma..
Nikdy mi nebylo dovolené ani trochu uvažovat o tom jaké by to bylo, kdybych žila v jiné době na jiném místě. Všechny mé sny, ty ďábelské výplody mé fantazie, byly okamžitě odsouzeny mými vychovatelkami. Neustále tvrdily, že ten Pan úžasný, kterého jsme viděla pouze jednou do roka, si ty mé nečestné myšlenky nepřeje. Většina dívek, které žily v našem panství, se modlily k bohu. Já ne, opovrhovala jsem bohem. Co těm ubohým nánám bez vzdělání dával bůh? Nic! Strůjcem všeho, co se široko daleko dělo byl vždy jen jeden člověk, pro mě mnohem tajemnější, než nějaký bůh. Věděla jsem, jak vypadá a každý večer jsem se modlila u jeho obrázku, který jsem potají namalovala. Doufala jsem, že se ráno probudím a on bude stát u mé postele s kyticí lučního kvítí. Ty chudé dívky mi častokrát vyprávěli o úžasných mužích, o statečných neohrožených bojovnících těmito historkami je už od narození krmily jejich matky. Já jsem matku neměla, zemřela když jsem byla ještě dítě, pomatuji si, že když mě opustila přišel Pan úžasný a celý den mě choval. Od té chvíle jsem měla pocit, že bez něj nemůžu žít, každý rok jsme spolu chodili dát květiny na hrob mé matky. Vždy přišel, políbil mě na čelo a zas odešel, takhle už to dělá celých patnáct let. Nikdy jsem nechápala, jak ve mně jeden jeho polibek může vzbudit takové vážně, vždy jsem se celá chvěla. Měla jsem spoustu jiných mužů, velmi pohledných a movitých můžu, ale žádný nebyl ten pravý, dělalo se mi zle pouze z toho, že jsem vedle nich musela sedět, natož potom, když se pořádně zpití rozhodli zamířit do postele. Dodnes jsem velmi vděčná dvornímu lékaři, který měl vždy po ruce trochu opia. Ale Pan úžasný byl naprosto jiný než ti ostatní.



Jeden zimní večer jsem na něj moc myslela, viděla jsem jeho siluetu v okně, v ruce držel sklenku, zřejmě s jeho oblíbeným červeným vínem ze zdejších vinic. Prakticky okamžitě poté co jsem ho zahlédla, jsem se rozhodla vydat se do jeho komnaty. Procházela jsem nekonečné chodby dělící jeho a můj pokoj každý den, ale nikdy mi nepřipadali tak dlouhé. Měla jsem spoustu času na to si to rozmyslet a vrátit se zpátky, ale moje srdce bylo proti. Byl pro mě modlou, oporou a především něčím nadpozemským, co jsme nedokázala popsat. Když jsem došla k jeho komnatě, zhluboka jsem se nadechla a zaťukala na dveře. " Dále" ozvalo se. Znovu po roce jsem slyšela jeho slastný hlas. Vešla jsem a bez vázání jsem mu skočila kolem krku, byl vyděšený, ale neoponoval mi. Něžně mě položil do postele a začal mě hladit, jeho ruce se dotýkaly mé kůže a já cítila, že spokojenější už být nemůžu. Svlékl mi šaty a chvíli si mě prohlížel, já jsem se mu dívala do jeho hlubokých hnědých očí a přitom jsem mu rozepínala kalhoty. " Jsi si jistá? Jsem tvůj ote.." přerušila jsem jeho otázku a na znamení souhlasu jsem ho políbila.. Ráno jsem se probudila v posteli místo něj ležel pouze dopis, v které psal, že už se nikdy nemůžeme vidět.

O dva týdny později jsem se brodila tím šíleným průvodem a řvala smrt královně Viktorii. Byla to jediná šance jak se dostat do problémů a znovu ho vidět. Tušila jsem, že mě ve vězení sedět nenechá, věděla jsem, že si pro mě přijde. Seděla jsem na studené kamenné lavici a už po několikáté je přepočítávala kameny, které tvořily zeď mezi celami, byly na nich napsané velmi zajímavé příběhy zoufalců odsouzených na smrt. Ale náhle se objevil a probudil mne z mého snění. Chytl mě za ruku a bez rozmyslu mě táhl ven, hned jak jsme vylezli ze dveří, uhodil mě. Podívala jsem se na něj a nemohla jsem popadnout dech. Cítila jsem, jak mi začínali téct slzy. " Proč?" zeptala jsem se. " Co si o sobě sakra myslíš, jsou lidé, které královna za podobné blbosti odsoudila na smrt!" křikl. Podívala jsem se do jeho vyděšených očí, které mi tu noc přišli nekonečné, nedechla jsem se a políbila jsem ho. Nebránil se, bylo to stejné jako v ten osudný večer. " Já už mrtvá jsem" zamumlala jsem " nemůžu bez tebe žít tati.."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 24. května 2012 v 22:12 | Reagovat

Promiň, chtěla bych tě poprosit aby jsi dala hlas pro Lukáš Zima, děkuju ;) a promin za reklamu → http://www.dreamcatcher.cz/souteze/tutofka/fotbalova-skola-petra-cecha-9/

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. května 2012 v 22:26 | Reagovat

Wow, tak tohle je skvělý, normálně na TT povídky nečtu, nebaví mě, ale do tohohle jsem se fakt začetla a je to moc hezký.

3 Dark Soul Dark Soul | Web | 24. května 2012 v 22:26 | Reagovat

krásný, mám tak nějak slabost pro takovýhle typy povídek...:) fakt se ti to povedlo :)

4 K. K. | Web | 24. května 2012 v 22:29 | Reagovat

[2]:, [3]: Heh, děkuju moc ;)

5 pavel pavel | Web | 24. května 2012 v 22:45 | Reagovat

Povedený. :)

6 FatLady FatLady | Web | 24. května 2012 v 23:30 | Reagovat

tohle je fakt super... pojetí TT trochu jinaka  tohle bylo fakt pěkný!

7 K. K. | Web | 25. května 2012 v 6:31 | Reagovat

[5]:,[6]: Děkuju :)

8 ElisaBeth☺ ElisaBeth☺ | Web | 25. května 2012 v 19:17 | Reagovat

Jedním slovem úžasné, jako kdybys t sama prožívala...

9 S. S. | Web | 31. května 2012 v 18:42 | Reagovat

tak to je dost drsný
fakt se mi to líbí, dobře jsi to TT pojala :)

10 K. K. | Web | 1. června 2012 v 22:57 | Reagovat

[8]: děkuju, naštěstí to vážně neprožívám ;)
[9]:Děkuju :)

11 Reina-sun Reina-sun | Web | 6. června 2012 v 19:00 | Reagovat

I tvoje pojetí má něco do sebe...Je sympatické už jen tou Anglií :)

12 Janey Janey | Web | 8. června 2012 v 21:29 | Reagovat

Do prdele. Víš jak sem se lekla? Tři téčka, tři tečky aneb příběh názvu rubriky. Přes to se mi nechtělo věřit, že to neni skutečný. Že bys napsala tohle (chybí mi tady kurzíva.) Téma? Normálnost. Umim si s tim spojit víc než dost věcí, ale todle by mě nikda nenapadlo.

PS: Těch sprostejch slov si nevšímej, vlastně sem chtěla napsat, žes mi vyrazila dech, že sem tomu nechtěla věřit, a něco mi řikalo, že je to skutečný. Že bych ti ti sežrala. Heh. Chválit neumim ale... když napíšu supr, budeš mi věřit?

PPS: Nevim, před jakou dobou si změnila design z tý žlutý... ale přiznam se, že mi dost chybí.

13 K. K. | Web | 8. června 2012 v 21:50 | Reagovat

[12]: Doprdele víš jak jsem se lekla já? Už si říkám, co jsem to napsal za kravinu a on se z toho nakonec vyklube pochvalný komentář :D Heh, takže děkuju ;)

No, design jsem změnila.. už ani nevim kdy, ta žlutočernozelená se mi taky líbila nejvíc, ale občas to chce změnu ;)

14 Janey Janey | Web | 8. června 2012 v 22:07 | Reagovat

[13]: Kritiku v zásadě nezačínám souslovím do prdele, to si potom autor příspěvku může stěžovat. A to já nevidim ráda. Kritika se píše stylem "Ňuf, poníženě vám oznamuji, že já jsem tady nejchytřejší a vy jste s prominutím naprostej debil" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama