Květen 2012

Nemůžu bez tebe žít tati..

24. května 2012 v 22:00 | K. |  tttéma..
Nikdy mi nebylo dovolené ani trochu uvažovat o tom jaké by to bylo, kdybych žila v jiné době na jiném místě. Všechny mé sny, ty ďábelské výplody mé fantazie, byly okamžitě odsouzeny mými vychovatelkami. Neustále tvrdily, že ten Pan úžasný, kterého jsme viděla pouze jednou do roka, si ty mé nečestné myšlenky nepřeje. Většina dívek, které žily v našem panství, se modlily k bohu. Já ne, opovrhovala jsem bohem. Co těm ubohým nánám bez vzdělání dával bůh? Nic! Strůjcem všeho, co se široko daleko dělo byl vždy jen jeden člověk, pro mě mnohem tajemnější, než nějaký bůh. Věděla jsem, jak vypadá a každý večer jsem se modlila u jeho obrázku, který jsem potají namalovala. Doufala jsem, že se ráno probudím a on bude stát u mé postele s kyticí lučního kvítí. Ty chudé dívky mi častokrát vyprávěli o úžasných mužích, o statečných neohrožených bojovnících těmito historkami je už od narození krmily jejich matky. Já jsem matku neměla, zemřela když jsem byla ještě dítě, pomatuji si, že když mě opustila přišel Pan úžasný a celý den mě choval. Od té chvíle jsem měla pocit, že bez něj nemůžu žít, každý rok jsme spolu chodili dát květiny na hrob mé matky. Vždy přišel, políbil mě na čelo a zas odešel, takhle už to dělá celých patnáct let. Nikdy jsem nechápala, jak ve mně jeden jeho polibek může vzbudit takové vážně, vždy jsem se celá chvěla. Měla jsem spoustu jiných mužů, velmi pohledných a movitých můžu, ale žádný nebyl ten pravý, dělalo se mi zle pouze z toho, že jsem vedle nich musela sedět, natož potom, když se pořádně zpití rozhodli zamířit do postele. Dodnes jsem velmi vděčná dvornímu lékaři, který měl vždy po ruce trochu opia. Ale Pan úžasný byl naprosto jiný než ti ostatní.