Zatáhni žaluzie a ponoř se do světa svých primitivních fantazií

10. března 2012 v 17:51 | K. |  Žvásty všedních dnů
a nebo začni žít..

Víš, asi nemám tak zasraně úžasnej přístup k životu. Nějaký važ si toho, že jsi živá mě nikdy moc nebralo. Nevim, jestli hledám problémy, tam kde nejsou nebo ne. Kdo vlastně určuje, co problém je, a co ne? Nemáš prachy- no problem, nemáš nohu- problém. Víš co, nějakej návod.


Je spousta věcí, který někomu potřebuju říct, ale po pravdě nemám komu. Naprostý neporozumnění si s lidma s kterýma jsem si byla tak blízká. Nemám s nima o čem mluvit. Nevim, jak s nima mluvit. A zas naopak lidi, který pro mě nikdy nebyli nic víc něž nějaký další lidi, co znám jsou mi teď strašně blízký. Je to divný, všechno. Pořád nevim, jak se chovat.
Asi už mě přešla ta potřeba dělat z toho něco, co nikdy nebylo. Všechno končí, vlastně ani nevim, kdy to začalo. Nejsi někdo, komu bych rozuměla. Nevíš nic, nechceš nic vědět, nezajímáš se. Já taky ne. Nemám potřebu. Nechápu tě, stejně tak jako ty nechápeš mě. Hlavně ´BF 4-ever´, znáš to.

Všichni jsou cvoci, ale všechno tak zasraně sedí. Vidim to všude. Pochop to. Co to znamená?
You can do anything you set your mind to, man.

Znáš ten pocit, kdy tak strašně moc potřebuješ psát? Když v sobě dusíš naprosto všechno. Když už si i sama sobě namluvila, že to co jsi, nejsi ty. Víš, jak to myslim.. Půlka mě mi říká, že je to špatný, že bych měla začít dávat najevo, že naprosto nevim. Nevim, jak se chovat. Jak to všechno přijmout. Druhá půlka mi prostě říká, ať to vytěsnim, když o nic nejde. Vim, nejde. Tak má jinýho, no a? Ale víš v čem je ten problém, že to nikdo jinej neví. Říkám si, že je to blbost. Ale ne, zas lžu sama sobě. Snažim se to zadupat hodně hluboko. Ta druhá půlka začíná vyhrávat. Ale já to potřebuju někomu říct, nejde o to, že bych tím chtěla něco zničit. Jde o to, že naprosto nevim, co s tim. Jak se chovat, když s nim telefonuje a odchází při tom do vedlejší místnosti. Ale víš mami, mně to vůbec nevadí, já tě chápu.
Slova a slova, stovky, tisíce slov. Písmena a písmena, stovky, tisíce písmen. Sliby a sliby, stovky, tisíce, milióny nesplněných slibů. To všechno. Všechny vzpomínky, všechny sny, teď nevědí, jak dál. Nikdy bych od sebe nečekala takovou reakci. Všechno, ale tohle ne. Nevim, jestli to řešit, nebo ne. Nevim, jestli mluvit, nebo ne. Nevim, koho se na to všechno ptát. Protože to mi sakra naprosto bourá všechny plány, ten pocit toho, že jsem sama. Protože z toho musim sama. Pořád si říkám, že to tak není. Třeba to má nějakej jinej důvod. Něco, jako nějaká chyba. Sto, tisíc chyb. To se stává ne? Kdo je špatnej? Vůbec nevim. Mám takovej pocit, že to bude jenom sen, všechno je až moc zahalený v mlze, než aby to byla pravda.

Strašně mě to nudí, nevim, jestli je to mojí neschopností, leností, nebo tim, že musim bejt v osm doma. Potřebuju lidi, který mě budou brát vážně. Lidi, který budou poslouchat moje nápady, žádný nudný plánování, který stejně nikdy nevyjde. Chci žít ze dne na den, prej je to fajn.

Jiná barva blogu, není to lepší, ale je to jiný. Jiná kapitola. I když to vypadá furt až odporně stejně.
Sere mě, že většina lidí, jejichž blogy jsem četla, už nepíšou. Strašně mě to sere. Příběh bez konce.


Chci utýct, chci utýct, chci utýct, chci utýct, chci utýct.. Od toho všeho!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 26. března 2012 v 22:27 | Reagovat

jo, ta poslední věta... měla jsem stejný pocity ještě nedávno.. prostě utýct pryč, někde kde budu sama, bez všechny tý špíny, co tady je

2 Kari Huri Kari Huri | Web | 28. března 2012 v 16:58 | Reagovat

Děkuju :) takovou chválu si ani nezasloužím... :D

3 Alisa Alisa | Web | 29. března 2012 v 20:06 | Reagovat

Mne sa to tu fakt zle číta . Sorry . :/ Fialovú na čiernom moje oko proste odmieta správne spracovať .

Inu, tieto pocity má občas každý . Treba si hlavne hovoriť, že sebaľútosť nie je in a ignorovať to, kým to neprejde .

4 whats-the-matter whats-the-matter | Web | 24. října 2012 v 21:10 | Reagovat

i když se ti zdá, že je všechno nejhorší, vždycky to může být horší, nesmíš se ohlížet, nesmíš to vytěsňovat a musíš se připravit na něco novýho, jinýho, trápení ti nepomůže :-/

5 Chenda Chenda | E-mail | 25. listopadu 2012 v 19:08 | Reagovat

Nesnášim tuhle větu... "Vždy to může být horší..." A co? To, že to může být horší je mi jedno, protože to horší bude a tohle je věta bez naděje... Útěcha od někoho, co nic neví... Protože K. chápu... Je to tak jak říká, její zkušenosti jsou až příliš podobné těm mojim a to stejné s myšlenkami...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama