Březen 2012

Jedno písmeno

29. března 2012 v 20:23 | K. |  Undisclosed desires
……

Víš chlapče, už zas jsem úplně v prdeli
Dával si mi sice tu spoustu důvodů
Ale bez tebe nejsou nic
Nic, s čim by se dalo žít
Nic, pro co by se dalo žít

Zatáhni žaluzie a ponoř se do světa svých primitivních fantazií

10. března 2012 v 17:51 | K. |  Žvásty všedních dnů
a nebo začni žít..

Víš, asi nemám tak zasraně úžasnej přístup k životu. Nějaký važ si toho, že jsi živá mě nikdy moc nebralo. Nevim, jestli hledám problémy, tam kde nejsou nebo ne. Kdo vlastně určuje, co problém je, a co ne? Nemáš prachy- no problem, nemáš nohu- problém. Víš co, nějakej návod.

Prázdný.

5. března 2012 v 22:10 | K. |  Žvásty všedních dnů
Já se vlastně neumim správně rozhodovat, ale aspoň vim, že dělám chybu. A jo, asi počítám s tim, že mě všichni budou podporovat a budou mi říkat, jak to bude fajn. Něco jako: neboj, to dáš. Nebo tak. A ono nic, vůbec. Naopak všichni my prostě najednou začli říkat jaká je to chyba. Já to kurva vim. Ale mě to fakt baví, čekat na to už to bude v prdeli. Mohla by to bejt fajn změna. Vždycky jsem měla nějakej sen, kterej se asi konat nebude. Ale nikdy není pozdě vymyslet si jinej. Chce to jenom chtít. Chce se to jenom pohnout z místa a začít něco dělat. Chytrá, inteligentní a bohatá už teda prej asi nebudu. Asi čas na to na všechno začít srát s ještě větší vervou a začít dělat věci jinak, tak jak chci já. Furt mám dost peněz na to, aby to mohla bejt fajn zábava. Já vám řikám, bude to legendární, i kdybych kvůli tomu měla třeba zbytek života sedět doma. Protože, proč bych měla bejt taková, jaká chci bejt? Víš, bylo by strašně fajn neřešit to (nic) a nepotřebovat slzy..