shattered and untied

24. prosince 2011 v 11:20 | K. |  Žvásty všedních dnů
Příjde mi to takový Vánoční, ještě když si k tomu pustíte vločky.

Už jsem ho neviděla měsíc( ne, že bych to počítala) a příjde mi, že už jsem se od něj tak nějak odprostila. Teda přišlo mi to. Ještě včera. Ale on je prostě perfektní a mě nepochopitelnim způsobem jedinej člověk co mi může pomoc. ( víš to? )


Posledni půl rok jsem naprosto na všechno srala, dost často jsem byla ponořená někde na dně svýho světa a přemejšela nad věcma, nad kterýma se přemejšet nesmí. Kašlala jsem na školu i na přátele. Naštěstí, když kašlu na školu nikdo to nepozná, koneckonců dělám to celej život. Ale to sraní na kamarády, byla chyba. Asi jim všem po novim roce zavolám a budu tvrdit, že jsem se potřebovala soustředit na školu, proto jsem se neozvala. Nebo taky ne. Musim něco dělat. Potřebu jedničku z matiky :D ( a taky Ferrari, ostrov v tichém oceánu..) A potřebuju je zpátky.

Vánoce jsou na nic, vůbec žádná atmosféra.
na nic se netěšim, nic jsem si nepřála nemá to cenu. Stejně se mi táta jenom vysměje, ale on vlastně neni doma, škoda měla jsem si něco přát ( tak jo, milý Ježíšku došel mi šampon). Navíc mám antibiotika, jo peckáá. Naposled jsem je měla na narozeniny, mám já to ale štěstí.
A neni sníh, jo budu si furt jenom stěžovat! :D Něco proti? Tak to nečti!

Krásné Vánoce, spoustu dárků pod stromečkem, žádné kosti v krku a hlavně hodně pohody a radosti. Vaše K.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama