Proč by jako nesměl být titulek článku prázdný?

3. prosince 2011 v 22:37 | K. |  Žvásty všedních dnů
Je vlastě strašně strašný rozhodovat se, jestli máš raději Rediohead nebo R.E.M.


Prej seru na Viktora.. :D Prdlajs, furt sem z něj úplně v prdeli. Půl hodiny jsem jenom stála a čuměla na něj. A když už jsem dočumněla tak si prostě jen tak příjde a obejme mě. Sakra, jako kdyby vůbec nevěděl, co všechno ve mně láme. Včera měl narozeniny ( skrytá identita v prdeli, kolik Viktorů asi mělo narozeniny?), nevim, fakt na to nemám. Čas je krutej, a nepřátelskej. Navíc moje schopnost všechno na poslední chvíli totálně zvorat, je fakt skvělá. Zvlášť když vim, že by to šlo. Že by to bylo fajn. Ale mám to tak ve všem, už si celkem zvykám. Ale občas se prostě musim zeptat, Proč?

Sakra, když sedim u tebe doma na gauči a ty se kolem mě procházíš jen tak v trenkách. Pak mě taktně přestěhuješ z gauče na postel. Čekala bych něco víc než jenom, mám tě strašně rád.. A to, ty vole, musim bejt já, kdo zavolá. No nic, seru na Viktora.

Mám strašně málo času a moc věcí, co musim udělat. Tři slohy za tejden? Jsem naprosto vyčerpaná věčnim uvažováním nad blbostma, který mě čím dál tím víc utvrzujou v tom, že život rozhodně neni takovej jakej by měl bejt. Navíc jsem se tejhle tejden nebyla schopná dostat domů dřív jak v osm. No, jo ty Český dráhy, furt nechápu proč ty vlaky prostě nemůžou jezdit o dvě minuty pozdeji. ( čas je krutej) Takže jsem naprosto nevyspalá, nic neumim. Ale tak nějak se to snažim ututlat, hlavně všem tvrdit jek strašně moc se učim. Protože, věčina lidí nechápe, že jsou i lidi, který chtěj třeba dělat i něco jinýho než se učit. Všichni lidi jsou stejný, akorát bych je rozdělila na dvě skupiny. Jedna skupina všechno moc řeší a druhá naopak neřeší vůbec nic. To je jedinej rozdíl. Ale fakt lidi mě naprosto deptaj. To jak nikdo nemá vlastní názor, teda maj ho všichni, ale neustále ho měněj podle toho komu zrovna potřebujou podlejzat. Ty vole jo, já jsem svym způsobem naprosto v prdeli. Nedokážu bejt sama, protože nenávidim sama sebe. Ale numůžu bejt ani s lidma, protože nenávidim je. Co teď? :D

Nevim, proč ale rodiče mě vůbec neznaj. Neřešim to, že nevědi moji oblíbenou barvu, nevědi co poslouchám, nevědi co jim a nejim ( narozeniny, jméno, atd. :D ). To asi neví žádnej rodič.
Nevědi o mě naprosto nic a já vlastně ani nemám důvěru na to jim něco řikat. Ale poslední dobou celkem dost začínám závidět lidem co si s rodičema můžou o čemkoliv promluvit, vlastně ne. Nezávidim, těm co s nima můžou mluvit, to vlastně můžu taky, závidim těm, který rodiče poslouchaj.
Vim, že jsem strašná. Všechno beru podle sebe a to nesmim. Z nějakýho, mě naprosto neznámého důvodu, si pamatuju většinu věcí co mi lidi řeknou. Takže jo. Vim, kdy maj moji spolužáci narozeniny. Vim, jména jejich rodičů, vim co jí a nejí, co maj a nemaj rádi,.. Ale je to špatný, pořád vidíš, jak se měněj, protože někdo chce aby byli jiní. Asi taky přetanu lidi poslouchat.

Článek by se mě ukončovat nějak optimisticky, třeba ahoj. Takže se mějte fajn.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama